V neděli 20. května 2012 odešel z toho světa Lukáš Redl.

Výborný atlet, ale především kamarád, nepřehlédnutelný svojí postavou a nepřeslechnutelný vždy, když nás povzbuzoval k maximálnímu výkonu v závodech i na trénincích. Závodník, který do hantýrky tišnovských a vyškovských atletů zavedl slovo „draveček“. Jeho srdce se zastavilo po pětadvaceti letech ve chvíli, kdy se věnoval jedné ze svých zálib – potápění. Je to zvláštní. Sám Lukáš se nikdy před ničím nezastavil, do všeho šel naplno a taky si do ničeho nenechal moc mluvit. A to ani do životosprávy, ke které patřila klasická cigaretka a pivko (to ale samozřejmě až po vydařeném závodě). Přestože se na rozdíl od některých svých soupeřů neládoval energetickými tyčinkami a nenalíval se litry iontových nápojů, svými vrhy koulí, hody diskem či oštěpem nám vždy přisypal spoustu bodů, díky nimž jsme se na tišnovském gymnáziu mohli radovat z medailí v Poháru Rozhlasu a ve středoškolském Corny poháru a později už v barvách AK Tišnov a Sokolu Vyškov mimo jiné z postupu do druhé ligy. Tehdejší vítězná cesta domů skončila někdy kolem osmé, což Lukemu připadalo jako hodně brzká doba pro ukončení oslav takového úspěchu. Nakonec mě a Robina Doležela přesvědčil, že skončit s oslavou takhle brzo by byla ostuda a tak s Robinem určitě nikdy nezapomeneme, jak Lukáš ještě ve čtyři ráno plný energie bojoval v bazénu s nafukovací velrybou...

Hana Maciuchová říká své dceři ve filmu Samotáři: „Vy ten život nežijete. Vy ho jenom krájíte.“ Člověku je při vzpomínce na Lukáše hned o něco líp, když se ohlédne zpět a vidí, že on svůj život opravdu žil. A nejen to. Dokázal k žití života vždy strhnout všechny okolo. Díky dravečku, že jsem mohl být čtrnáct let u toho.

Za všechny atlety Radek Babička