|
MUDr. Petr Brandejský Voda je nejdůležitější anorganickou látkou v těle člověka, kde tvoří 71-73 % netukově tkáně (50-70 % celkově hmotnosti podle věku a pohlaví). Krev, ledviny a plíce jsou téměř z 80 % z vody, mozek, střevo a kůže ze 75 %, kostra z 25 %. Voda je nezbytná pro funkci bílkovin i průběh látkové přeměny v těle. Odpařování vody je nejdůležitějším mechanismem odvádění tepla navenek. Voda je univerzálním prostředkem biologických dějů. Je uložena uvnitř buněk, tyto buňky omývá zvnějšku a je obsažena i v zažívacím ústrojí. Hlavní množství vody se vstřebává ve spodní části tenkého střeva a v tlustém střevě a vrací se do krve. Jen minimální množství vody (pouhých 300 g) si člověk dokáže vyrobit během látkové přeměny tkáňovými oxidacemi. Vyrovnání vodní bilance se u člověka v podstatě uskutečňuje dvěma regulačními mechanismy: pocitem žízně (pobízí ke zvýšenému příjmu tekutiny, je ale již známkou velkého nedostatku vody) a činností ledvin, které vodu zadržují nebo vylučují. Člověk má denně přijmout 2-4 litry tekutin, při fyzické práci či jiné námaze v horku až 5 litrů, ještě více při pobytu ve velehorách. Základem příjmu je časté pití od rána do večera, jinak hrozí dehydratace organismu (příznaky jsou mimo jiné malátnost, bolesti hlavy a kloubů, málo časté močení, koncentrovaná moč, suchá napjatá kůže). Nedostatek vody škodí celkově, nejen ledvinám a močové soustavě, ale třeba i schopnosti soustředění a tělesné výkonnosti. Zatímco hladovět je možno desítky dní, bez dodávky vody dochází ke smrti za tři dny. Z doporučených tří litrů vody denně mají být dva litry uhrazeny nejlépe stolní vodou (spíše domácího původu), která je hygienicky kontrolována, a bez většího obsahu minerálů. Je třeba hlídat způsob uskladnění u prodejce i datum spotřeby. Po otevření láhev patří vždy do ledničky, kde nemá zůstat déle než tři dny (mohou se v ní rozmnožit bakterie). Používat je možné i vodu z vodovodu, která je většinou rovněž hygienicky nezávadná, ale většině lidí méně chutná. Velmi rizikové jsou naproti tomu venkovské studny, pokud u nich není znám výsledek chemického a bakteriologického rozboru. Výhodné je použití vlažného čaje, v našich končinách spíše kvalitního bylinného a ovocného než slabšího černého, obvyklého u asijských národů. Čaj může být lehce oslazen nebo ochucen citrónem, za teplého počasí i osolen. Nedoporučují se vody více sycené CO2 pro jejich kyselost a rušení procesu trávení, ani vody sodové, které jsou z méně kvalitních zdrojů než vody stolní. Minerální vody by se neměly konzumovat trvale pro vysoký obsah minerálů, případně pro jejich nevhodnou reakci s užívanými léky. Využívají se spíše podle pokynů lékaře jako součást léčby určitých chorob nebo k náhradě nedostatku minerálů. Pro vyrovnané hodnoty minerálů je možné používat jako zdroj vody např. vodu „Korunní“. V Evropě je obecně nedostatek hořčíku, proto se doporučuje denně po několik měsíců pít bez rizika 0,5 l minerálky Magnésia. Nemá se zapomínat ani na mléko - důležitý zdroj vody, minerálů, vitaminů, bílkovin, ochranných látek atd. Denně je třeba vypít aspoň 0,5 l nízkotučného mléka (lze nahradit nízkotučnými kysanými mléčnými výrobky), zejména kvůli dodávce vápníku. Zcela nevhodným zdrojem tekutin je nejen jakýkoliv alkohol včetně piva, ale i všechny koncentrované nápoje typu Coca-coly, Pepsi-coly atd. Jeden litr těchto tekutin obsahuje 27 kostek cukru (asi 110 g), což představuje dávku jednoduchého cukru pro člověka na dva dny. Kromě nadměrného přívodu energie ztěžují vstřebávání tekutiny, působí žaludeční potíže a zvětšují pocit žízně. Obsah cukru v nápoji obecně nemá být větší než 3 % a lze tedy pít ředěné džusy nebo i „lighty“. Pozor na tzv. „instantní“ čaje nebo „Ice tea“ v plechovkách, které jsou z větší části rovněž tvořeny cukrem.
|